Kallio, aneb konečně…

Byl pátek, den po dni nezávislosti a v plánu bylo studovat, ale smítko písku padlo na nevyzpytatelné misky vah osudu a stalo se jinak.

Ráno škola. Poslední hodina mého oblíbeného Database marketing kurzu, před testem, rozloučení s příjemnou paní učitelkou a odevzdání poslední seminární práce. Dělal jsem jí společně s jedním sympatickým finským studentem.

„Byl jsi už v Kalliu?“ Zeptal se mě poté při obědě, „Ne“ odpovídám a v duchu si říkám: „proč taky, další trapná čtvrť Helsinek, kde chcípnul pes“ :-).
Ale ono ouha, Fin (Lauri mimochodem) se nenechal zas tak lehce odbít a vysvětlil mi, že Kallio v Helsinkách je něco jako Žižkov v Praze. Má pozornost stoupla o 100%. Zvlášť poté co Lauri dodal: „Mimochodem, dnes je pátek, zítra sobota, nic na práci, co si zajít na jedno pivko do nějakého toho Kallijského baru?“
„Další shity beer za 5 éček“ říkám si, ale co věci do školy, co jsem měl v plánu, můžu udělat později doma. Takže jsme vyrazili.

Po vstupu do Kallia, se mě Lauri zeptal, kolik že to chceme do jednoho piva investovat, jaké jsou možnosti říkám mu a on, 2 až 4 eura. „WHAT? Show me the place, with beer for 2 euros“ říkám mu a on to udělal.

Samozřejmě, že nezůstalo u jednoho piva. Kallio je plné skvělých barů s úžasnou atmosférou a skvělým levným pivem, které občas dokonce mělo pořádnou pěnu.
K večeři byl kebab a na závěr jedno dražší irské pivo a lepší páteční odpoledne jsem už dlouho nezažil.