Cottage weekend

Jak jsem psal minule, příprava na párty se rozjela už v pátek večer. V naší kuchyni se mísila vůně sladkého pečiva a ostrého čili, které všemožně upravoval spolubydlící z Mexika, a vládla dobrá nálada. Alex se vrátil ze školy pozdě po nějakém náročném testu, tak nakoupil spousty párečků a přípravu nechal až na místo určení.

V sobotu v 10:30 ráno jsme se všichni sešli v centru, naplnili dva velké autobusy a vyrazili jsme. Ze slíbených dvou hodin jízdy se staly hodiny 4, ale po nekonečném bloudění ve Finských lesích jsme konečně dorazili k objektu určenému k demolici. Postelí 30, lidí 100, takže šance jednu získat velmi malá. Ale nevadí, mám spacák, karimatku někde seženu, takže no problem.

Po opravdu dlouho očekávaném obědě si někdo šel zahrát fotbal, někdo se věnoval pozvolnému prozkoumáváním okolí, kocháním se jezerem a povídáním si o čemkoliv s kýmkoliv.

Prostě takový příjemný a pomalý start.

Navázaly finské olympijské hry, které se skládaly z Lovu na soba, sestřelováním polen, hodem Nokia holínkou, hodem Nokia telefonů do Nokia holínky a dalších jednoduchých disciplín.

Následovala příprava na mezinárodní večeři. Kuchyně se stala nejrušnějším místem večera a na stole se začaly kupit dobroty všeho druhu, včetně mého ginger breadu bez gingeru, ale zato se strawberry marmelade a bananas.

Když bylo vše připraveno, tak jsme se na to vrhli jako kobylky a s nacpanými žaludky jsme se začali více věnovat nápojům všeho druhu a činnostem s tím spojených.

O půlnoci jsme se prošli svíčkami osvětlenou stezkou finským lesem za doprovodu zvuků místní fauny a možná i flory. Složili jsme přísahu HSE exchange studenta a sesedli si kolem táboráku, kde se podávala horká čokoláda s mentolem.

Z původně zamýšlené separate sauny – nejprve holky potom kluci, se stala mixed sauna – všichni najednou. Všichni jsme si několikrát skočili do jezera, a když se všichni vyblbli tak jsme se znovu sešli u ohýnku a poopékali nějaké ty buřtíky. Bylo velmi humorné sledovat lidi, kteří opékali poprvé v životě…

No, a protože už téměř začínalo svítat tak ty silnější se odebrali zpět do chaty aby si konečně užili té trošky tance a ostatní, mezi něž jsem patřil i já, se snažili seč mohli najít kousek klidného místečka, které by jim alespoň na těch pár hodin dopřálo kouska klidu a odpočinku.

Já jsem si vybral venkovní přístřešek a nelitoval jsem. Ostatní již většinou tak spokojení nebyli, ale co jak tady říkáme: better luck next time...

Fotky jsou tady

Přiletěl víkend...

Je to tady! Konečně je pátek večer a víkend za oknem!
Tentokrát se konečně někam podívám! jak jste si možná všimli v mém kalendáři, tento víkend je Cottage weekend!
Jedeme někam na sever do nějaké chaty u jezera opékat buřtíky, popíjet národní drinky, hrát různé hry, saunit se a mnoho dalšího.
Každý má za úkol na sobotní večer připravit nějaké národní jídlo a pak se všichni podělíme. Protože jsem nesehnal kus tučného čuněte, z kterého jsem chtěl udělat škvarky, pustil jsem se do toho, v čem jsem nejlepší :-).
A výsledek? Posuďte sami podle obrázku.
A jaký to mělo úspěch napíšu příště.

Working in Finland

V úterý pro nás KY studentská unie připravila zajímavou akci. Bylo to setkání se zástupci finských firem, kteří nám poví něco o možnostech práce ve Finsku.
Na programu byly tři společnosti.
Začalo to Nokií - jak jinak. Pokračovalo to
UPM-Kymmene. Předem jsem nevěděl co to je vlastně za firmu, ale rychle jsem se to dozvěděl. Ve Finsku je spousta lesů a tahle společnost je kácí a dělá z nich všechny možný věci. No a že je ve Finsku lesů hodně, je to jedna z největších firem svého druhu na světě.
Takže si myslím, že moji rodiče jí asi budou znát více než dobře :-), protože v UPM-Kymmene KRPU znají...
No a skončilo to společností
McKinsey & Company - Je to nějaká konzultantská společnost, která si potrpí na šprty a ty nejlepší lidi na světě. Takže nic pro mě.
No bylo to zajímavé. Měl jsem sebou dvě kopie svého CV, které jsem těžce přeložil do EN, tak jsem je dal Nokii a těm dřevařům, ale nevím nevím, kdyby mě zaměstnali v UPM-Kymmene co by mi na to řekli doma :-).

Skalní kostel

Konečně jsem se včera dokopal k návštěvě vyhlášeného skalního kostela v Helsinkách. Mimochodem nalézá se jeden blok od školy, ale nějak mi to uniklo.
Je to kostel, který je celý vykopaný ve skále, ale střecha je přistavěná. Musím uznat že mě opravdu uchvátil. Takhle by asi musela vypadat svatyně, kde bych uctíval svého boha :-).
Dokonce se smí i na střechu, ale bohužel ne na tu plechovou.
Tady jsou fotky.

Skalní kostel

Podél Vantaa river...

Od moře do vnitrozemí podél Vantaa river. Tak tak by se dala moje nedělní procházka. Po nejistém deštivém období se konečně vyjasnilo a v neděli ráno mě přivítalo sluníčko. Vzpomněl jsem si, že někdo vyprávěl, že podél řeky je to krásná procházka a vyrazil jsem.

Po očekávaných problémech s HKL (tdy MHD) jsem dorazil na místo, kde se řeka vlévá do moře, a vyrazil jsem proti proudu.

Po cestě jsem si uvědomil, že už začal podzim, že by to opravdu chtělo kolo a že Fini nesbírají Václavky. Tak mě to zarazilo, že jsem si vůbec nebyl jist, jestli to vůbec jsou ony Václavky a nyní, stále ještě čekám, zda se otrava dostaví či ne…

Procházku spíše než slova charakterizují fotky, takže koukněte a uvidíte…

Zpátky jsem to vzal lesem a narazil jsem na středisko Nordic walking, které mi přišlo, no trochu humorné, ale chůze po pilinách je opravdu příjemná.

Sibelius concerto

Je to tak! V sobotu jsme vyrazili na koncert vážné hudby! Viděl jsem místní Finlandia Hall a slyšel Sibeliovu 5., 6. a 7. Symfonii. Byl jsem vlastně asi poprvé v životě na filharmonickém koncertě a moc se mi to líbilo.

Musím někdy skáknout i v Praze :-).

Běžecká trasa číslo 2

Po týdnu deště vysvitlo sluníčko, tak jsem rychle nasadil botky a šel si zaběhat.
Tentokrát jsem vytyčený cíl místní poloostrov nemohl minout a opravdu to stálo za to!
Tak za prvé oproti moři jsem zjistil, že poloostrov jde oběhnout! Takže jsem se vůbec nemusel starat o cestu nazpátek a jen tak běžet.
Plugy (sluchátka) v uších, Apollo for fourty na plný pecky a kolem mě jen les, sluníčko, moře, močály, ostrovy a krásné chatky.
Prostě úžasné zpestření celého dne zakončeného špagetami na houbách s cibulí, sýrem a točeňákem, douškem místního piva, tak akorát roztopenou saunou a partičkou biliáru, která mě teprve čeká!
Tak ahoj a až u Vás vysvitne sluníčko koukejte jít taky ven, je tam hezky :-)

HKL neboli MHD v Helsinkách

Tak tohle je kapitola sama pro sebe – prostě katastrofa! Horší MHD jsem v životě neviděl. Jezdí tu spousta autobusů a tramvají a nikdo teda aspoň já, neví kam. Neexistuje tu mapa, která by ukazovala názvy zastávek. Takže pokud ve změti modrých čar najdete i číslo autobusu, kterým chcete jet. Stále ještě nemáte vyhráno.

Je fakt obtížné zjistit, na jakou stranu ulice se postavit – čili který směr je vlastně ten kterým chcete jet. Musíte mít dobrý orientační smysl, protože z nápisů na zastávce se mi to zjistit zatím nepodařilo.

Pokud nastoupíte, vůbec nevíte, kde vystoupit. Není tu žádna tabule s názvy stanic ani se jméno stanice nehlásí. A i kdyby hlásilo, je vám to jedno, protože stejně nevíte, jak se jmenuje stanice na které chcete vystoupit. Co horší autobus zastavuje pouze ve stanicích, kde jsou nějací lidé nebo pokud někdo uvnitř zmáčkl včas tlačítko stop.

Takže pokud nejedete na konečnou, musíte přesně vědět, kam jedete a v předstihu to oznámit řidiči.

Stejné je to s tramvajemi, ale naštěstí jich je méně a jejich trasy jsou barevně oddělené, ale jinak taky nic moc. Takže Finové! Myslete trochu a pro inspiraci si můžete zajít třeba do Prahy, protože ta je přehlednost sama.

A to jsem se ani nezmínil o všech možných i nemožných způsobech placení a o nočních autobusech, kdy jiné jezdí v pátek a v sobotu a jiné přes týden a za ty extra pozdní se musí platit...

No prostě jediné přehledné je metro, ale ani to není tak dobré jako to Pražské.

Prostě výsledná známka je dostatečně! :-) je dobré že tu nějaké MHD je, ale takhle zmršené! Vždyť Finové vypadají, že jsou fakt inteligentní národ... :-)

Ale co Honza je mgr, takže náladu mi to alespoň pro dnešek zkazit nemůže! Půjdu si zaběhat, pak si dám panáka ruma a zapiju to plechovkou plzeňského za 2 éčka z Lídlu.

Tak na Honozovu počest a zdraví! :-)

Jak se žije v Helsinkách

Ahoj, tak konečně přidávám slíbený příspěvek o škole Helsinkách a tak vůbec jak to tady vypadá…

Začnu školou. Zatím mám jen 3 předměty. Další začíná příští týden a další dva začnou až v druhé půlce semestru, zatímco jeden v půlce semestru skončí.

Takže to je asi první změna. Semestry tu mají rozdělené do dvou období a mají dva typy předmětů. Jaké už asi víte :-).

No a jak se studuje? Je to v angličtině, ale jinak je to velmi podobné VŠE – přednášky, cvičení, seminárky, prezentace, týmové práce. Opravdu když tak o tom přemýšlím tak fakt podstatné rozdíly od VŠE nenalézám. Nyní jsem v pohodě a brzo bude práce jak na kostele (obzvláště tom kalenském :-)

Mám předmět, co se zabývá využitím IT ve firemní praxi a v týmu si zkusíme udělat projektový plán restrukturalizace včetně komunikačního plánu a SWOTky a tak.

Pak mám předmět, kde si budu zkoušet Data mining v praxi. Budu dělat segmentace a analýzy zákazníků pomocí aplikací SAS. Na to jsem docela zvědavý.

No a pak mám Finnish language a to bude asi pěkný maso! :-)

A nyní rozdíly

škola je malá, i přednášky jsou v malých učebnách, takže to je takové vřelejší a příjemnější.

Učebny nejsou vůbec vytížené. Je fakt humorné sledovat rozvrh učeben zde a porovnávat to s těma v Praze.

Většina kurzů nemá kapacitu. Podle toho kolik se přihlásí lidí, je přidělena učebna. Takže registrace typu kdo dřív přijde, ten dřív mele tu téměř nejsou. A pokud ano, já mám tu nejlepší školu, takže by mi opravdu nic utéct nemělo!

Mají tu spoustu místností pro samostudium a spousty volných počítačů. Fronty tu jsou pouze do menzy. Mají tu jednu fakt velkou počítačovou učebnu, která má monitory pod stolem :-)

Tisk je 250 stránek za měsíc zadarmo. Kopírování za peníze (tenhle systém fakt plně nechápu, ale tak to je).

Jinak o menzách už jsem psal, ale zopakuju, protože je to mé oblíbené téma :-). Mají tu více malých menz. K obědu se podávají dvě jídla: levnější 1,65EUR a dražší 2,15EUR nebo polévka 1EUR. V ceně jídla je talířek se salátem a chleba namazaný máslem v jakémkoliv množství a nějaké to pití. Vaří dobře a menzy jsou vůbec fajn.

Tělocvik: Mají tu tělocvičnu a náčiní, ale nemají kurzy. Je tu jen rozvrh, co se kdy v tělocvičně dělá a kdo přijde, ten přijde a cvičí. Je tam ale spousta nevyužitých hodin, kdy může přijít kdokoliv a dělat co chce. Velmi příjemné.

Včera jsem hrál badminton se Simonem ze Švýcarska. Nejenom že jsem dostal pěkně na prdel, ale taky košíčkem do oka a teď už jen čekám, až se ten monokl pořádně vybarví :-(

V tělocvičně je sauna, takže po sportovním výkonu se tu lidi chodí saunit. Vůbec saunění je tu docela oblíbené.

No a jinak prostě Helsinki – drahé obchody, levnější Lidl, placení pouze kartou a to i ty nejmenší částky, spousta blonďatých lidí a šílené MHD, ale o tom až za chvíli...

Trubkový monument, Sitsi party a skanzen

Dnes to vezmu systematicky a postupně. Chci hlavně vysvětlit nějaké ty fotky, co jsou přidané do fotoalba. Takže tyhle fotky jsou z mé páteční odpolední procházky. Stalo se, že jsem musel jít v pátek do školy. Mimochodem přijde mi, že tady se fakt v pátek chodí do školy a já osobně asi budu muset chodit do školy úplně každý pátek, což se mi úplně nelíbí, ale co nadělám.

Jinak byly tu nějaké požadavky o popsání mého studia a vůbec náročnost a tak. Tom pořád píše jak se šprtá a tak a já nic. No každopádně Tom je na intenzivním kurzu jakéhosi chrochtavého jazyka, zatímco já chodím do školy a semestr se tu rozbíhá opravdu neskutečně pomalu… Článek o škole napíšu i o životě a zajímavostech v Helsinkách, ale později.

Zpět k fotkám. Ty z pátku jsou z parku, který je blízko pobřeží a je z něj krásný rozhled na moře a ty z odpoledne jsou z místního trubkového monumentu. Nevím kdo, kdy a proč to svařil, ale vypadá to docela hezky.

V pátek večer, když jsem se vrátil z procházky, tak jsem šel na Sitsi party – organizovaná akce pro exchange studenty, kdy se hlavně kecá, pije, baští a zpívá. Zpívají se Finské oblíbené písničky a také anglické a zástupci každého státu zazpívají něco typického pro daný stát. Každá preformace je odměněna bouřlivým potleskem a byla to vůbec docela příjemná party. Nejbouřlivější potlesk sklidil zástupce Indie, který je v Helsinkách sám a dal si takovou tu klasickou Hindskou písničku, které slyšíte zpívat v dokumentech. Celý sál absolutně ztichl a jeho melodický hlas nás na chviličku zcela obklopil a pohltil… byl dobrej. A pak mi řekl, že zpíval o zahradě plné květin. Prostě romantika.

Party pokračovala v klubu, ale když jsem zjistil, že vlezné je 10 éček, jel jsem radši domů :-(

No a tohle nejnovější album je z dnešního výletu do místního skanzenu. Opravdu klasický skanzen se vším všudy ne nepodobný těm českým. Byl to odpočinek a relaxace...

Odpoledne jsme pak ve městě našli studentskou hospodu, kde jsem si za 3,35 éčka dal kuřecí stehno tak velké, že jsem snad větší ještě neviděl a byl jsem tudíš maximálně spokojen :-). Vůbec celé Helsinky jsou o neskutečných kontrastech cen. Pokud člověk ví kam má jít a má potřebné doklady tak se dostává do úplně jiné dimenze.

Tak zatím z Finska moj moj!

Běhání a praní

Abych nezůstal za Tomem pozadu, musel jsem si jít dnes taky zaběhat! A když on k moři, tak já taky :-).

Musím uznat, že je tu pěkně. Opravdu nelituji, že bydlím zrovna tady. I když to je na konci světa (poslední stanice metra) a nejsem tak v centru dění jako exchange studenti v jiných lokalitách, mám tu klid a bydlím u moře. A kdy jindy budu mít ještě možnost bydlet u moře?

Nu posuďte sami, stačí kliknout sem.

Každopádně když i Tom už pral, rozhodl jsem se taky vyprat. Prádelnu jsem nalezl lehce, je v přízemí, je tam pračka, druhá pračka, sušička, nějaká sušárna, v které profukuje po požadovanou dobu horký vzduch a nějaké zařízení co namotává kus látky na takový válec a kterému vůbec nerozumím. Vše je zadarmo a vedle je společenská místnost s kulečníkem, televizí a Nintendem. Takže jsem vypral, usušil, potrénoval kulábr, vyhrál pár závodů a k večeři si dal párky. Mimochodem, stejně jako Tom jsem zjistil, že žehlička zřejmě nebude vůbec potřeba. Možná někdy zkusím něco namotat tam na ten válec :-).

K obědu jsem měl houbovou polévku ve škole, ale veškeré houby z bytu včera zahučely do smaženice. Takže z plánovaných 14 dnů hojnosti vystačili pouze na dny 2! Z čehož vyplývá, že zítra půjdu buď do lesa na houby nebo někam na ryby...
Takže držte palce a já určitě dám vědět jak to dopadlo.

Nuuksio national park

Co dělat o víkendu? Sobota zabitá, spánek až do oběda a pak už jenom nějaké to blbnutí – prostě v klidu si uspořádat své věci, ale tělo už je trochu znuděné a chce něco dělat, ale co? Na sightseeing není nálada, tak beru do ruky Lonelyplanet průvodce po Finsku a hledám...

A hle kousek od Helsinek je malý národní park, kde je spousta zvířat, které normální smrtelník bohužel neuvidí, ale je to typický příklad finského lesa se spoustou jezer močálů, skal a hub.

Můj spolubydlící Alex z Rakouska svolil, že vezme auto, takže po cestě už jenom přibíráme Lewise z Taiwanu a hurá do lesa.

Co říct? Přesně jak průvodce popisoval, byly všude stromy, občas jezero, dřevěné lávky přes močály a všude krásně voněly houby. Rychle jsme naučili Lewise jak sbírat houby a vydali jsme se na lov… teda sběr.

Bylo to osvěžující, příjemné a houby v těstíčku (bohužel nemáme strouhanku a na smážu jsem si zatím netroufl) se mi opravdu povedly. Takže teď už jen do sauny a musím přiznat že jsem odpočatý a ready na nástrahy dalšího týdne…

Fotky jsou tady.

Mursujaiset 2007 – the whole day party

V 8 ráno se dle instrukcí scházíme na domluveném místě u školy a následujeme naše tutory oblečené v overalech barvy dollar-green (barva KY studentské organizace, takže vlastně barva naší školy). V kapsách či batůžkách nás hřejí zubní kartáčky – přesně jak bylo řečeno.

Po vstupu do školy je každému jasné, že dneska tady nejsme kvůli výuce! V hale to už rozjíždí spousta muzikantů, obklopených pařícíma studentama a další přicházející se ospale přidávají. Po skromném nasáknutí příjemné atmosféry jsme my exchange studenti separováni a odvedeni na slíbenou snídani.

Začínáme panákem vodky, hrajeme různé hry a učíme se zpívat univerzitní písničky a říkadla. Tak co se to vlastně děje? Dnes je Mursujaiset – den prváků a my, exchange studenti, patříme mezi ně! Oblékáme tedy igelitové pytle a vyrážíme do ulic!

V centru u sochy tří kovářů je už každému jasné k čemu ty kartáčky – sochy jsou tak špinavé! Jen já trochu lituji, že jsem si slovíčko toothbrush přeložil jako toothpaste :-) ale co beru do ruky smeták a činím se, co můžu.

Tutoři nás neustále povzbuzují slovy „Don’t forget the balls! They are very dirty“ a u soch se schází stále více a více prváků.

Když se sochy lesknou, jako nové tvoříme zástup a pochodujeme centrem města! Zpíváme, ječíme, pijeme… no prostě dáváme o sobě vědět všemi možnými i nemožnými způsoby.

Pak už jen vytvořit KY na schodech u kostela a hurá do parku na oběd.

Začíná soutěž skupin. Podle zadané mapy chodíme po městě a u kontrol musíme plnit nejrůznější úkoly a záludnosti. Musím uznat, že jsme vážně schopná skupina. Nebyla jediná kontrola, kterou bychom neuplatili.

Taktika je jasná. Nejdříve lichotíme, po slovech „Minä rakastan sinua“ začínají body pomalu přibývat. Následuje hořký doušek Becherovky, který je spláchnut sladkou a příjemnou chutí medoviny. Vše je doprovázeno masáží zad, která už jen potvrzuje úplně novou dimenzi slovíčka „bribe“ v podání naší skupiny :-)

Po rychlé večeři v Subway začíná pre-party, která je ve znamení konverzace a popíjení alkoholu – prostě klasická příprava na noční pařbu.

Do klubu mají přístup „KY members only“ takže vyhazovačovi před vchodem úzkostlivě ukazujeme doklad o zaplacení „KY membership fee“ a hurá do klubu a start party hard!

Supr klub – nesmí se tady kouřit, je docela velkej, výborně větranej, hrajou slušnou muziku a pivo je za euro, takže co víc si přát?

Bohužel únava je veliká a škola v pátek neúprosná, takže po dvou pivech odjíždím nočním busem na kolej a ulehám k sladkému a krátkému spánku...

Fotky jsou tady.

Ty další dny

Až do teď dělám vlastně pouze to, co mi je řečeno. Nevím, jestli to je dobře nebo ne, ale většinou to zní docela rozumně :-), takže jdu s davem.

První přednáška

Musím uznat, že jsem začal zostra. Neježe si připadám trochu nevyspale, ale je to hnedka dvojitá přednáška - tedy 3 hoďky čistého času. Naštěstí ½ hodiny trvalo, než pan profesor, myslím, že to je Jani nebo Mika, nejsem si jistý :-). No každopádně trvalo mu ½ hoďky, než vylíčil svůj životní vzestup a jak se mu vyvíjí kariéra. Nevím jestli je to tady normální nebo jestli se chtěl jenom trochu pochlubit, ale přednáška byla fakt pěkná a srozumitelná, takže je dost možný, že je fakt tak dobrej jak o sobě prohlašuje.

Po přednášce hurá do banky založit si místní účet, ať mi už konečně můžou poslat to stýpko! A pak – sportovní den.

Zahráli jsme si nějaké ty plážové sporty a pak nastal hromadný přesun do kavárny. Takže nic pro mě. Dal jsem si ještě relaxační plážový běh, zjistil, že moře nejde oběhnout a když jsem se vrátil, vzal jsem to do kavárny po pobřeží a hřbitovem.

Musim uznat, že takhle krásný hřbitov jsem snad ještě neviděl. Prostě nádhera. Někdy tam musím ještě zajít udělat nějaké fotky. Tentokrát jsem veškerou baterku vyplácal na veverky :-)

Po kafi už hurá domů dát si sprchu a testnout saunu a rychle do postele.

Středa

Tento den je ve znamení odpočinku před celodenní pařbou, která bude ve čtvrtek od 8 ráno do 6 ráno další den. Prý to bude den, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Ráno jsem ale musel na své první cvičení. Přišli dva externisté z Accenture. Nejprve vylíčili své zkušenosti a úspěchy a pak ten úspěsnější nám zadal k řešení nějakou case study a ten druhý, asi méné úspěšný, mu posouval slidy, takže to je asi to, co experti na složité ERP systémy v Accenture normálně dělají...

Poté jsem se už držel doporučení a po lehkém obědě jsem s mým přítelem z Taiwanu dali nějaké to sightseeing pak shopping a pak konečně čas na vybalení věcí, vyvolání fotek :-), zablogování...

První den

Čím začít? Snad tím, že nějak nestíhám! I když to možná zní neuvěřitelně, uprostřed mého pokoje se stále ještě válí ten ohromný kufr a je stále plný věcí. Ale mám předsevzetí, že ho dneska určitě vybalim...

A jak to tady teda vypadá?

Škola vypadá úplně stejně jako ta naše v Praze teda jako stará budova naší školy v Praze. Stejně pusté bílé chodby, spousta pater, spousta dveří, chodby úzké, chodby široké. K Rajské budově to má celkem daleku, ale je tu pár věcí, ke kterým má zase ta naše VŠE daleko.

První den byl přesně takový jaké první dny bývají – spousta čekání a přešlapování, nasávání nových informací a poté lítání po úřadech a to ať už školních tak městských. Po úvodním seznámení se školou a našimi tutory atd. Jsme poprvé okusili krásy místních menz, tedy kafetérií jak tady tomu po English říkají.

Musím uznat, že se mi asi zpátky do Sodexha chtit nebude. Mají tu úplně jednoduchý systém, kdy si každý student vezme tác, příbor, dva talíře a skleničku a u pultu si sám nandá jídlo, salát a naplní skleničku. Poté se stačí přesunout ke kase, zaplatit 1,65EUR a je to. Porce nikdo neřeší. Takže to je asi to jediné, co je tady levnější než doma. Pokud bych si totiž na VŠE bral ke každému jídlu salát, bude cena naprosto stejná, ale ta kvalita a množství… :-)

Bohužel nevaří večeře, ale zato dělají snídaně. Sakra mám obrácené preference.

No ale zpět k prvnímu dnu. Po obědě jsme se naučili používat WebOodi, tedy místní informační systém. Bylo to věru jednoduché, protože postrádá veškeré funkce. Když jsem si zaregistroval všechny požadované předměty, zamáčkl jsem slzu při vzpomínce na grafické výstupy, které poskytuje nadupaný wrzclnt – tedy informační systém na VŠE (made in dos:) a místo tisku přehledného týdenního rozpisu jsem vytáhl tužku a papír a začal kreslit…

Pak už jen stačilo získat tenhle dokument tady, tenhle dát zas tam a tady ten zase vrátit sem a v 18:00 se slzami štěstí v očích jsem už seděl v zasedačce místní studentské unie – tedy KY unie. Jedl jsem nějaké ty místní speciality a v kapse mě hřála zbrusu nová tramvajenka, která mě za 150EUR poskytne po celou dobu mého pobytu neomezené možnosti používání místního MHD.

Idyličnost „welcome eveningu“ kazí snad jen má angličtina, která je dost špatná, ale proto jsem tady – aby se zlepšila, takže dělám, co můžu. Moc dlouho se mi pařit nechtělo, takže na rozdíl od mého spolubydlícího, který se vrátil až druhý den v poledne jsem já šel spát už v 1 ráno s vědomým, že v 8 hodin ráno budu mít svou první přednášku…

Do Helsinek?

Pro ty z vás, kteří nevědí co vlastně v těch Helsinkách dělám, tady je vysvětlení:
Jsem zde v rámci erasmus exchange programu a budu tady studovat jeden semestr v Helsinki School of Economics.

Je to klasický program, kdy si univerzity vyměňují své studenty. Z HSE jel zase jeden Fin studovat na VŠE.

A pro ty z vás, kteří nevědí co jsou to Helsinki :-), tak je to hlavní město Finska.
Stále nic? Koukněte se sem.
A pro další informace to zkuste tady.
Zítra jdu poprvé do školy tak snad napíšu víc...

Do Helsinek, aneb jak jsem viděl 4 hlavní města

Do Helsinek! A když do Helsinek tak autobusem a trajektem!
Má to vlastně samé výhody:

a) levnější
b) zábavnější
c) spousta nových zkušeností a zážitků
d) oproti letišti jsou autobusáky a přístavy v centrech měst
e) delší - výhoda? Aspoň se trochu prospím :-)

31.8.2007 v 17:30 již vesele nastupuji v Praze na Florenci do autobusu společnosti Bohemianlines. Jsem obtěžkán velkým kufrem, batohem a příručním batohem - takže klasika.
Zamačkávám slzu a hurá směr Berlín.

Berlín si pamatuji dost zmateně - nějaké reklamy podél dálnice a vylidněný autobusák spím dál...

První trajekt - ten si pamatuji dost dobře - nešlo tam ležet, spalo se blbě a děsně houpal. Tam jsem si uvědomil, že ten druhý 16 hodinový trajekt, pokud bude takhle houpat asi nebyl úplně nejlepší nápad...

Kodaň - Nevím, spím

Stockholm - projeli jsme se rušným centrem a vypadal dobře, už se těším až si tam z Helsinek zajedu.

Druhý trajekt - už jedu bez autobusu. Je to ta největší loď co jsem kdy viděl. Má 12 podlaží a nesmírně velkou kapacitu. Jak byla velká tak nešla vyfotit, ale vypadá podobně jako ta na obrázku.
Mám svou vlastní kajutu, kterou bych měl sdílet s dalšíma třema chlapama, ale naštěstí tam jsem jen já a ještě jeden angličan. Jinak maximální komfort - sprcha záchod, hospody, obchody, velká postel, kasino, kluby... všechno co by člověk chtěl! Mně stačila ta sprcha záchod a postel. Naštěstí moře bylo klidné a nehoupalo...
Probudil jsem se hodinu před přistáním v Helsinkách abych stihl snídani, která byla v ceně. Samozřejmě formou švédských stolů! Takže oběd byl přesunut na 15:00 a to formou lehké svačinky :-)

Helsinki - Do Helsinek jsem dorazil v 10:00 ráno s jednou hodinou posunu. Cesta tedy trvala 1 den a 2 noci a moc se mi líbila...
V přístavu mě vyzvedla má tutorka, která byla autem a vzala mě do mého nového domova. Je fakt velký a vypadá takhle.
A teď se tu jen zabydluji těším se na svůj první školní den...

Jinak fotky z cesty najdete tady