Exchange is over

Vracím se domů a to je asi konec mému blogu... :-(

Zpět ze Stockholmu

Asi to za to stálo. Na lodi nás Gerardo naučil jak se hraje Texaský poker, při procházce lodi jsme jaksi nekontrolováni vstoupili do Bufet area, tak jsme si dali aspoň zmrzku, když už jsme tam byli. Vypili jsme spousty piv. Prohráli na ruletě povinných 10€ a zatancovali jsme si s Ježíšem.

Ve Stockholmu jsme se prošli historickým centrem, dobře se najedli, viděli vánoční trhy a prošli jsme se k muzeu lodi Vasa. Tato loď je připomenutí Švédské nadutosti, kdy mocní Švédové postavili ohromnou a neporazitelnou loď se spoustou děl a všeho možného, ale jaksi asi nedomysleli nějaké ty maličkosti a když loď vyplula, potopila se v průběhu prvních 5 minut.
Švédové se ale nedali a po několika desítkách let se rozhodli loď vytáhnout. Trvalo jim to 5 let a museli na to vyvinout speciální technologie a tak.
Pak tu loď dali do velké budovy, opravili, vysušili, udělali kolem nějaké ty povídání a předměty a nejznámější muzeum celého Stockholmu bylo na světě.

Z muzea jsme ale už museli rychle spěchat zpátky na loď, koupili jsme nějaké hamburgery do zásoby a hurá zpátky do Helsinek.
Opět spousty piv, srandy, povídání, nakupování všeho možného v duty-free shopu a ježíš tam byl zas…
A nyní už je středa ráno a já už balím domů…
Fotky jsou tady.

Švédsko volá

Aneb má smysl jet za 17€ na 6 hodin do Stockholmu?
Přitom mít šanci se pořádně zlískat při cestě tam i zpět...

Řeknu v úterý...

Poslední test

Tak jsem právě dopsal pravděpodobně poslední test mého celého vysokoškolského studia. Moc se mi nepovedl :-(. Na poslední test jsem si průběh představoval poněkud příjemnější a svěžejší a né takové trápení jako to bylo. No ale taky jsem se mohl lépe připravit... :-)

Každopádně opět jsem potřeboval pouze 40% bodů, které s největší pravděpodobností mám.

No včera to dopadlo poněkud podobně, takže kredity domů asi přivezu, ale dosažené skóre asi nebude příliš vysoké...

Na druhou stranu není proč být rozmrzelý, protože mi právě začalo 6 dní prázdnin, které mi zbývají do mého odjezdu, skončil veškerý stres, formální dokumenty už mám taky potvrzené, takže konečně obejdu muzea, porozhlédnu se po obchodech a tak.

Už jsem se na to docela těšil.

Vysvitlo slunko

Dnes se tu stal takový malý zázrak. Vysvitlo slunko.
I když den začal jako každý jiný a ráno jsem se probudil za mísícího se zvuku kapek bubnujících na okno a méně příjemného zvuku budíku, který jsem si tentokrát musel poslechnout 3x. V půl jedenácté se konečně jakž takž rozednilo a já jsem mohl zhasnout a číst si rady jak vyjednávat jen za pomoci venkovního světla.
Tuto část dne mám nejraději. Velmi často vůbec nenastane, a pokud nastane, trvá jen krátce, takže je třeba jí využít jak to jde nejlépe.
Ale co se stalo později bylo takřka k nevíře. Na bílé stránky mé knihy dopadlo něco, co jsem od příjezdu z Laponska neviděl. Byly to paprsky slunce!
Venku se z čista jasna roztáhlo, všechny mraky si šly po svých a na obzoru modré oblohy se ukázalo slunce…

Ani chvíli jsem neváhal, vytáhl kuře z trouby, ukončil ICQ chat se svojí nejlepší kamarádkou a s výkřikem na mého spolubydlícího „noone knows how long it can last!“ Jsem vyběhl vstříc svému nejoblíbenějšímu okruhu číslo 1.

Venku už bylo lidí jako mraků. Lidi s dětma, lidi s psama, procházkáři, nordic-walkeři, běžci…
a já je všechny předbíhal.
Minul jsem nyní již prázdnou loděnici, proběhl se po písčité Vuosaarské pláži, protáhl se na skalnatém mysu, zamával vilce na útesu, minul zahrádkářskou osadu, proběhl kolem výběhu koní, tentokrát bez koní a zpátky na pláž a zpět domů…

Když jsem doběhl, bylo už zase zataženo, ale já jsem si to radši všechno vyfotil, abych tomu večer vůbec uvěřil. Tady to je.

Možná se vám tenhle příspěvek zdá trochu absurdní, ale kdo tady na severu chvíli žil, myslím, že pochopí…

Kallio, aneb konečně…

Byl pátek, den po dni nezávislosti a v plánu bylo studovat, ale smítko písku padlo na nevyzpytatelné misky vah osudu a stalo se jinak.

Ráno škola. Poslední hodina mého oblíbeného Database marketing kurzu, před testem, rozloučení s příjemnou paní učitelkou a odevzdání poslední seminární práce. Dělal jsem jí společně s jedním sympatickým finským studentem.

„Byl jsi už v Kalliu?“ Zeptal se mě poté při obědě, „Ne“ odpovídám a v duchu si říkám: „proč taky, další trapná čtvrť Helsinek, kde chcípnul pes“ :-).
Ale ono ouha, Fin (Lauri mimochodem) se nenechal zas tak lehce odbít a vysvětlil mi, že Kallio v Helsinkách je něco jako Žižkov v Praze. Má pozornost stoupla o 100%. Zvlášť poté co Lauri dodal: „Mimochodem, dnes je pátek, zítra sobota, nic na práci, co si zajít na jedno pivko do nějakého toho Kallijského baru?“
„Další shity beer za 5 éček“ říkám si, ale co věci do školy, co jsem měl v plánu, můžu udělat později doma. Takže jsme vyrazili.

Po vstupu do Kallia, se mě Lauri zeptal, kolik že to chceme do jednoho piva investovat, jaké jsou možnosti říkám mu a on, 2 až 4 eura. „WHAT? Show me the place, with beer for 2 euros“ říkám mu a on to udělal.

Samozřejmě, že nezůstalo u jednoho piva. Kallio je plné skvělých barů s úžasnou atmosférou a skvělým levným pivem, které občas dokonce mělo pořádnou pěnu.
K večeři byl kebab a na závěr jedno dražší irské pivo a lepší páteční odpoledne jsem už dlouho nezažil.

Den nezávislosti

Dnes Fini slaví 90 let své nezávislosti. Je to národní svátek, nejde se do školy, všechny obchody jsou zavřené a kocovina je přítomna všude okolo :-).

Ale postupně.
Ve středu jsme s Gerardem vyrazili za ostatními exchange studenty na privátní party. V plánu bylo popít, pokecat a mrknout na beer trophy. Pravidla jsou následující:

Tým má 5 lidi. Postupně se pije pivo z 2,5dcl skleniček. Každý má svou skleničku a může začít pít až poté co sklenička předchozího spoluhráče dopadne prázdná na stůl. 5. hráč má klasický půllitřík, a když ho dopije, pije 4. hráč svou druhou 2,5dcl skleničku a jede se zpět. Všichni tak celkově vypijí 0,5l piva a rozhodující je rychlost.
Byla to docela sranda. Ovšem já jsem jen sledoval. Pití piva na rychlost mi nedělá dobře.
Párty se moc povedla, spousta se toho vypilo a tak. Někdo tam slavil narozky, takže se blahopřálo, no znáte to.

Ve čtvrtek v poledne jsem se probudil v Lewisově pokoji, dali jsme si snídani (toust s marmeládou salámem a sýrem), vyměnili jsme nějakou tu muziku a filmy (Čínská muzika je fakt cool ;-), dali jsme si oběd (pizza) a s tmou (15:30) jsme vyrazili připojit se ke studentskému průvodu.

Vyfasovali jsme pochodně, v průvodu všech studentských organizací Helsinek jsme se zařadili úplně na konec za vlajku naší rodné KY studentské organizace, zapálili pochodně a šlo se.
Z balkónu nám zamávala prezidentka Finska a na náměstí pod bílým kostelem jsme si poslechli tradiční proslov a zazpívali finskou hymnu.
90 let. Finové jsou šťastný a hrdý národ.

Pak už jsme jen uhasili pochodně a šli jsme domů…

Připomenutí Vánoc

Život v Helsinkách začíná být mírně rušnější. Vánoční exkurze na první adventní neděli nám připomněla, jak jsou Vánoce blízko a jak jsou pro Finy důležité. Výzdoba města je v plném proudu, byla vytvořená mapka města, kde člověk může najít jaké betlémy, a v jiné, poměrně tlusté brožůrce se zase může dočíst kdy a kde je ten který vánoční koncert.

To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a hned v úterý jsme zašli do skalního kostela na koncert vánočních koled. Koledy nám zazpíval jeden týpek s moc hezkým hlasem a druhý ho doprovodil piánem. Když to tomu prvnímu nestačilo tak si pustil playbackem i nějaké ty další nástroje nebo zavolal na pomoc malého kluka, či větší holku na nějaké ty duety.
Celkově to byl mírně netradiční vánoční koncert se spoustou srandy a vtípků mezi písničkami a spoustou rychlých a veselých písniček.

Ale přeci jenom vánoční atmosféru to mírně nakouslo a v kombinaci s nekonečným sháněním dárků přes Internet mám pocit, že Vánoce už jsou vážně za rohem…

Vše splněno pro další 3 kredity...

Tak jsem včera dopsal poslední report a vzápětí dílko odeslal na mail pana učitele a tím ukončil další ze svých předmětů tady.

Tyjo, fakt se mi líbí, jak to tady tak postupně všechno končí, vůbec ne najednou a až na konci semestru jako v Praze. Tady to mám jeden týden tohle, jeden tamto a najednou už člověk má s největší pravděpodobností hotovo 15 kreditů a už mu zbývá jen 12, z kterých je teoreticky potřeba jen 6 :-).

No a co to bylo tentokrát? Communication for Business Professionals. Asi nejlepší kurz co jsem tady měl. Teda minimálně jeden ze dvou nejlepších. Jednalo se o dvoutýdenní intenzivní kurz, kdy se nic neučilo, ale jen se simulovaly meetingy, prezentace, a to jak individuální bez podkladů, tak v týmu s PowerPoint slidy. Dále věcné a efektivní zápisy z těchto událostí, užívání různých přesvědčovacích technik a strategií a tak. Veškerá činnost byla sledovaná, komentovaná a hodnocená, často nahrávaná na video, aby z toho i aktéři něco měli a bylo zpětně co analyzovat. Ač to může znít neuvěřitelně učitel a kolektiv byl tak super, že to bylo celé velmi zábavné a příjemné zpestření jinak mírně nudnější a jednotvárné každodenní výuky.

Takže pozor na mě až se vrátím, nyní se ze mě stal Business professional in communication ;-).