Exchange is over

Vracím se domů a to je asi konec mému blogu... :-(

Zpět ze Stockholmu

Asi to za to stálo. Na lodi nás Gerardo naučil jak se hraje Texaský poker, při procházce lodi jsme jaksi nekontrolováni vstoupili do Bufet area, tak jsme si dali aspoň zmrzku, když už jsme tam byli. Vypili jsme spousty piv. Prohráli na ruletě povinných 10€ a zatancovali jsme si s Ježíšem.

Ve Stockholmu jsme se prošli historickým centrem, dobře se najedli, viděli vánoční trhy a prošli jsme se k muzeu lodi Vasa. Tato loď je připomenutí Švédské nadutosti, kdy mocní Švédové postavili ohromnou a neporazitelnou loď se spoustou děl a všeho možného, ale jaksi asi nedomysleli nějaké ty maličkosti a když loď vyplula, potopila se v průběhu prvních 5 minut.
Švédové se ale nedali a po několika desítkách let se rozhodli loď vytáhnout. Trvalo jim to 5 let a museli na to vyvinout speciální technologie a tak.
Pak tu loď dali do velké budovy, opravili, vysušili, udělali kolem nějaké ty povídání a předměty a nejznámější muzeum celého Stockholmu bylo na světě.

Z muzea jsme ale už museli rychle spěchat zpátky na loď, koupili jsme nějaké hamburgery do zásoby a hurá zpátky do Helsinek.
Opět spousty piv, srandy, povídání, nakupování všeho možného v duty-free shopu a ježíš tam byl zas…
A nyní už je středa ráno a já už balím domů…
Fotky jsou tady.

Švédsko volá

Aneb má smysl jet za 17€ na 6 hodin do Stockholmu?
Přitom mít šanci se pořádně zlískat při cestě tam i zpět...

Řeknu v úterý...

Poslední test

Tak jsem právě dopsal pravděpodobně poslední test mého celého vysokoškolského studia. Moc se mi nepovedl :-(. Na poslední test jsem si průběh představoval poněkud příjemnější a svěžejší a né takové trápení jako to bylo. No ale taky jsem se mohl lépe připravit... :-)

Každopádně opět jsem potřeboval pouze 40% bodů, které s největší pravděpodobností mám.

No včera to dopadlo poněkud podobně, takže kredity domů asi přivezu, ale dosažené skóre asi nebude příliš vysoké...

Na druhou stranu není proč být rozmrzelý, protože mi právě začalo 6 dní prázdnin, které mi zbývají do mého odjezdu, skončil veškerý stres, formální dokumenty už mám taky potvrzené, takže konečně obejdu muzea, porozhlédnu se po obchodech a tak.

Už jsem se na to docela těšil.

Vysvitlo slunko

Dnes se tu stal takový malý zázrak. Vysvitlo slunko.
I když den začal jako každý jiný a ráno jsem se probudil za mísícího se zvuku kapek bubnujících na okno a méně příjemného zvuku budíku, který jsem si tentokrát musel poslechnout 3x. V půl jedenácté se konečně jakž takž rozednilo a já jsem mohl zhasnout a číst si rady jak vyjednávat jen za pomoci venkovního světla.
Tuto část dne mám nejraději. Velmi často vůbec nenastane, a pokud nastane, trvá jen krátce, takže je třeba jí využít jak to jde nejlépe.
Ale co se stalo později bylo takřka k nevíře. Na bílé stránky mé knihy dopadlo něco, co jsem od příjezdu z Laponska neviděl. Byly to paprsky slunce!
Venku se z čista jasna roztáhlo, všechny mraky si šly po svých a na obzoru modré oblohy se ukázalo slunce…

Ani chvíli jsem neváhal, vytáhl kuře z trouby, ukončil ICQ chat se svojí nejlepší kamarádkou a s výkřikem na mého spolubydlícího „noone knows how long it can last!“ Jsem vyběhl vstříc svému nejoblíbenějšímu okruhu číslo 1.

Venku už bylo lidí jako mraků. Lidi s dětma, lidi s psama, procházkáři, nordic-walkeři, běžci…
a já je všechny předbíhal.
Minul jsem nyní již prázdnou loděnici, proběhl se po písčité Vuosaarské pláži, protáhl se na skalnatém mysu, zamával vilce na útesu, minul zahrádkářskou osadu, proběhl kolem výběhu koní, tentokrát bez koní a zpátky na pláž a zpět domů…

Když jsem doběhl, bylo už zase zataženo, ale já jsem si to radši všechno vyfotil, abych tomu večer vůbec uvěřil. Tady to je.

Možná se vám tenhle příspěvek zdá trochu absurdní, ale kdo tady na severu chvíli žil, myslím, že pochopí…

Kallio, aneb konečně…

Byl pátek, den po dni nezávislosti a v plánu bylo studovat, ale smítko písku padlo na nevyzpytatelné misky vah osudu a stalo se jinak.

Ráno škola. Poslední hodina mého oblíbeného Database marketing kurzu, před testem, rozloučení s příjemnou paní učitelkou a odevzdání poslední seminární práce. Dělal jsem jí společně s jedním sympatickým finským studentem.

„Byl jsi už v Kalliu?“ Zeptal se mě poté při obědě, „Ne“ odpovídám a v duchu si říkám: „proč taky, další trapná čtvrť Helsinek, kde chcípnul pes“ :-).
Ale ono ouha, Fin (Lauri mimochodem) se nenechal zas tak lehce odbít a vysvětlil mi, že Kallio v Helsinkách je něco jako Žižkov v Praze. Má pozornost stoupla o 100%. Zvlášť poté co Lauri dodal: „Mimochodem, dnes je pátek, zítra sobota, nic na práci, co si zajít na jedno pivko do nějakého toho Kallijského baru?“
„Další shity beer za 5 éček“ říkám si, ale co věci do školy, co jsem měl v plánu, můžu udělat později doma. Takže jsme vyrazili.

Po vstupu do Kallia, se mě Lauri zeptal, kolik že to chceme do jednoho piva investovat, jaké jsou možnosti říkám mu a on, 2 až 4 eura. „WHAT? Show me the place, with beer for 2 euros“ říkám mu a on to udělal.

Samozřejmě, že nezůstalo u jednoho piva. Kallio je plné skvělých barů s úžasnou atmosférou a skvělým levným pivem, které občas dokonce mělo pořádnou pěnu.
K večeři byl kebab a na závěr jedno dražší irské pivo a lepší páteční odpoledne jsem už dlouho nezažil.

Den nezávislosti

Dnes Fini slaví 90 let své nezávislosti. Je to národní svátek, nejde se do školy, všechny obchody jsou zavřené a kocovina je přítomna všude okolo :-).

Ale postupně.
Ve středu jsme s Gerardem vyrazili za ostatními exchange studenty na privátní party. V plánu bylo popít, pokecat a mrknout na beer trophy. Pravidla jsou následující:

Tým má 5 lidi. Postupně se pije pivo z 2,5dcl skleniček. Každý má svou skleničku a může začít pít až poté co sklenička předchozího spoluhráče dopadne prázdná na stůl. 5. hráč má klasický půllitřík, a když ho dopije, pije 4. hráč svou druhou 2,5dcl skleničku a jede se zpět. Všichni tak celkově vypijí 0,5l piva a rozhodující je rychlost.
Byla to docela sranda. Ovšem já jsem jen sledoval. Pití piva na rychlost mi nedělá dobře.
Párty se moc povedla, spousta se toho vypilo a tak. Někdo tam slavil narozky, takže se blahopřálo, no znáte to.

Ve čtvrtek v poledne jsem se probudil v Lewisově pokoji, dali jsme si snídani (toust s marmeládou salámem a sýrem), vyměnili jsme nějakou tu muziku a filmy (Čínská muzika je fakt cool ;-), dali jsme si oběd (pizza) a s tmou (15:30) jsme vyrazili připojit se ke studentskému průvodu.

Vyfasovali jsme pochodně, v průvodu všech studentských organizací Helsinek jsme se zařadili úplně na konec za vlajku naší rodné KY studentské organizace, zapálili pochodně a šlo se.
Z balkónu nám zamávala prezidentka Finska a na náměstí pod bílým kostelem jsme si poslechli tradiční proslov a zazpívali finskou hymnu.
90 let. Finové jsou šťastný a hrdý národ.

Pak už jsme jen uhasili pochodně a šli jsme domů…

Připomenutí Vánoc

Život v Helsinkách začíná být mírně rušnější. Vánoční exkurze na první adventní neděli nám připomněla, jak jsou Vánoce blízko a jak jsou pro Finy důležité. Výzdoba města je v plném proudu, byla vytvořená mapka města, kde člověk může najít jaké betlémy, a v jiné, poměrně tlusté brožůrce se zase může dočíst kdy a kde je ten který vánoční koncert.

To jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a hned v úterý jsme zašli do skalního kostela na koncert vánočních koled. Koledy nám zazpíval jeden týpek s moc hezkým hlasem a druhý ho doprovodil piánem. Když to tomu prvnímu nestačilo tak si pustil playbackem i nějaké ty další nástroje nebo zavolal na pomoc malého kluka, či větší holku na nějaké ty duety.
Celkově to byl mírně netradiční vánoční koncert se spoustou srandy a vtípků mezi písničkami a spoustou rychlých a veselých písniček.

Ale přeci jenom vánoční atmosféru to mírně nakouslo a v kombinaci s nekonečným sháněním dárků přes Internet mám pocit, že Vánoce už jsou vážně za rohem…

Vše splněno pro další 3 kredity...

Tak jsem včera dopsal poslední report a vzápětí dílko odeslal na mail pana učitele a tím ukončil další ze svých předmětů tady.

Tyjo, fakt se mi líbí, jak to tady tak postupně všechno končí, vůbec ne najednou a až na konci semestru jako v Praze. Tady to mám jeden týden tohle, jeden tamto a najednou už člověk má s největší pravděpodobností hotovo 15 kreditů a už mu zbývá jen 12, z kterých je teoreticky potřeba jen 6 :-).

No a co to bylo tentokrát? Communication for Business Professionals. Asi nejlepší kurz co jsem tady měl. Teda minimálně jeden ze dvou nejlepších. Jednalo se o dvoutýdenní intenzivní kurz, kdy se nic neučilo, ale jen se simulovaly meetingy, prezentace, a to jak individuální bez podkladů, tak v týmu s PowerPoint slidy. Dále věcné a efektivní zápisy z těchto událostí, užívání různých přesvědčovacích technik a strategií a tak. Veškerá činnost byla sledovaná, komentovaná a hodnocená, často nahrávaná na video, aby z toho i aktéři něco měli a bylo zpětně co analyzovat. Ač to může znít neuvěřitelně učitel a kolektiv byl tak super, že to bylo celé velmi zábavné a příjemné zpestření jinak mírně nudnější a jednotvárné každodenní výuky.

Takže pozor na mě až se vrátím, nyní se ze mě stal Business professional in communication ;-).

Vítám tisícího návštěvníka těchto stránek!

Je tomu tak! Hranice 1000 návštěv tohoto blogu byla překročena (tedy v nejbližší době bude :-). Protože se ale sledovací nástroj rozjel až 7. Září, myslím, že si tuto malou oslavu mohu dovolit již dnes.

Rekord návštěvnosti těchto stránek padl již brzy po jejich spuštění a to 12. září, kdy byla překročena magická hranice 30 návštěv za den s konečným výsledkem 31. Zde se ale bohužel stoupající tendence jaksi otočila a pak už to šlo s tímto blogem jenom z kopce a hranice 20 návštěv byla od té doby překročena jen 2x.

Nicméně i tak se po dlouhém boji s Kubálkovými MIN2 stránkami stal tento blog vítězem a pokud do Googlu zadáte lubomir dedek, naleznete mě sice ne na první straně, ale hned nahoře strany druhé. (bitva není ještě dobojována).

Tyhle stránky navštívili lidi z 13 zemí světa, včetně Indie nebo USA.
S 575 body je ale jasným vítězem Česká republika, následuje Finsko v závěsu s Belgií a ostatní outsideři jsou někde daleko v nedohlednu.
Při bližším pohledu do rodných luhů a hájů nezbývá, než konstatovat, že Pražáci drží tento blog nad vodou, rodné Vrchlabí si těsně drží druhou pozici, na záda mu dýchají České Budějovice a z povzdálí kontrolují situaci tajemná Kuřim a ještě tajemnější Havlíčkův Brod.

A závěrem? Děkuji za přízeň, a jak už jsem řekl, Finsko je druhé, dělám, co se dá, ale vy děláte víc :-)

Severní polární kruh: Překročen!

Konečně jsem se dočkal! Výlet na sever Finska, výlet za Santa Clausem, výlet za lyžováním, výlet, který byl plánován na 13 hodin v buse.
Z nějakého zvláštního důvodu jsme vyrazili z Helsinek ve středu v 11 hodin večer, i když možná to bylo proto, že ubytování bylo od 12 ve čtvrtek, nevím. Každopádně S poruchou autobusu a všemi zastávkami cesta trvala 17 hodin a trochu jsem si připadal, jako když jsem se vydal sem do Finska.

První kloudná zastávka byla ve vesnici Santa Clause, kde jsem konečně překročil Severní polární kruh a viděl toho určitě pravého Santa Clause, který mi velmi ochotně nabízel, za menší úplatu samozřejmě, společnou fotografii. „Snad někdy příště“ řekl jsem…
Ve čtvrtek ve 4 hodiny odpoledne jsme konečně dorazili na místo určení: Levi. No ono 4 hodiny odpoledne, spíše 4 hodiny večer, protože mi to připadalo tak na 9 večer. Levi je jedno z největších lyžařských center Finska. Bohužel byla stále mimo sezóna, takže byla otevřená jen jedna sjezdovka, ale zato byly nízké ceny, takže co.

V pátek ráno jsem oželel slibný výlet na saních tažených psy a vesele jsem vyrazil na svah. Byla zima a to tak že velká. Asi nikdy v životě jsem na sobě neměl tolik věcí a stejně cítil takovou zimu. Ale lyžovačka dobrá. Zmrzlý uválcovaný prašánek, solidní rychlost, žádné ledy, prázdná sjezdovka, prostě paráda.

V sobotu jsem přesedlal na běžky a ráno stihnul nějaké ty neosvětlené trasy, zatímco po obědě, ve 2 hodiny odpoledne mi už nezbylo nic jiného než se vydat na okruhy osvětlené.

Nedělní cesta zpět již trvala těch slibovaných 13 hodin a pondělní vstávání se mírně protáhlo do hodin odpoledních, ale alespoň jsem vstával za světla!

Fotky jsou tady.

První bichle ze stolu aneb druhý testík

Jak jsem psal před chvílí, nebylo vůbec jednoduché se na druhý testík připravovat, ale myslím, že i přes moje nachlazení a společenské povinnosti jsem o víkendu udělal kus práce a na dnešní test jsem šel jakž, takž připraven.

Tentokrát se jednalo o předmět Consumer Behavior – online course. Dal jsem si to hlavně proto, abych si ten jejich online course vyzkoušel. Vypadá to tak, že nejsou žádné přednášky ani cvičení, je jen diskusní fórum, kde se sdílí jednotlivé eseje, diskutuje se o jejich obsahu a hodnotí se jejich provedení. Pak je ještě jedna velká bichle, o kterou je v knihovně stále rvačka a podle ní se píšou jednotlivé eseje a píše závěrečný test.

U esejí jsem si vedl docela dobře, takže jsem na test šel s vědomím, že mi stačí povinné minimum 16 bodů ze 40 a po 1,5 hodině ze 4 hodin na test daných jsem odcházel z učebny s vědomím, že na 95% toto minimum určitě mám.
Takže teď už stačí jen čekat a časem se uvidí, jak to dopadlo.

Páteční a sobotní hostina

V pátek jsem se opět vydal na rybí trh, ale tentokrát jsem nešel pro malou rybu jednohubku jen tak pro sebe, ale dostal jsem za úkol „ulovit“ velkou rybu pro celý náš pokoj a ještě Aliciji, sousedku od vedle.
Rybáře jsem zastihl na stejném místě jako vždy a když jsem razantně odmítl jakkoliv naporcované ryby, za chvíli jsem odcházel s 1,3kg lososem a o 10€ lehčí, natěšen na slibnou sobotní hostinu.
Alicja byla kupodivu doma, takže jsem jim nejdříve odvzdušnil radiátory a pak rybě uřízl hlavu, ocas, ploutvičky a rozkrojil jsem jí napůl. Alicja se postarala o nasolení a okořenění a o popis věcí, které se ještě musí koupit.
Spolubydlící Gerardo razantně odmítl Alicjininu nabídku kupovaného desertu, že se potřebuje naučit péct, takže s mojí pomocí upeče něco domácího. Alicja se jen ušklíbla a rybka se šla na balkón uležet.

Gerardo poté vytáhl z lednice týden staré mleté maso a se slovy „I must cook this shit today“ ukazoval prstem na datum „spotřebujte do“. Nejprve to vypadalo na masové kuličky po Finsku, ale pak jsme zjistili, že pokud kuličku hodíme proti zdi, stane se z ní karbanátek – takže karbanátky po Mexicku!

Sobotní hostina, byla ovšem o něčem úplně jiném. Losos, pečený s krémem a pórkem chutnal nepopsatelně a desert v podobě, jak jinak než, perníku byl také absolutně bez chyby. Musím uznat, že Gerardo je výborný žák a Alicja tomu nemohla dlouho uvěřit, natož to skousnout…
Jediné tmavé stránky byla Gerardova, asi hodně silná, bolest hlavy a moje nachlazení, které se vynořilo z čista jasna v pátek večer a Paralen zobu ještě teď.

Chci to e-mailem!

Protože se mi doneslo, že blog mnoha lidem nevyhovuje, RSS nikdo ani neví co je, natož nějakej Atom a lidé tak rádi dostávali e-maily, když jsem byl v Americe, rozhodl jsem se implementovat novou službu.

Ano! Nyní již můžete všechny příspěvky tohoto blogu dostávat e-mailem a číst si je pěkně v teple vašeho Outlooku či jiného poštovního klienta, kterého používáte. Stačí někde tady sdělit vaši e-mailovou adresu a stisknout tlačítko "Let's rock!" a pak ještě vyplnit nějaké ty formalitky jako číslo platební karty a tak :-).

Vím že to asi zrujnuje velmi vysokou návštěvnost těchto stránek, ale přesto doufám, že to je krok správným směrem.

Rusko

Výlet do Ruska začal přesně podle očekávání. Překročili jsme Finskou celnici (10 minut) Projeli kolem v dáli mizícím plotu s ostnatým drátem a strávili 1,5 hod. na ruské celnici. Pak už jsme byli v Rusku. Silnice se zúžila a začala drncat a kvalita baráků, které míjíme, taky radikálně poklesla. Cena benzínu ve městě Viborg, které dříve patřilo Finsku, také drasticky klesla. Z 1,3€ za litr na asi 18 rublů za litr. Takže asi tak 2x. Vzhled města: typické finské město, jen s tím rozdílem, že tak minimálně 5O let tam nikdo nic neopravil. Takže mírně vybydlené.

Po dalších několika hodinách mírného drncání konečně St. Petersburg. Tedy Petrohrad. Město nás přivítalo moderním sídlištěm, o kterém se může Praze jen zdát. Vysoké, ohromné domy, postavené ve stylu moderní architektury. Praktické tvary a barvy, prostě nádhera. Radost v takovém paneláku bydlet.
Vjíždíme do centra. Průvodce varuje: „ doprava v centru města je jedním z největších problémů“ Po hodinovém přejezdu 300 metrového mostu dáváme za pravdu.
Ubytováváme se v hotelu Moskva. Je to moderní, ohromný hotel. Pokoje jsou po dvou, vybavené koupelnou, televizí a ledničkou. Velmi příjemné, moderní a komfortní. Napouštím si vanu teplé vody a při pohledu na nažloutlou tekutinu vzpomínám na další varování našeho průvodce: „voda v Petrohradu není pitná. Můžete se mýt, ale nepít! Kupte si vodu v krámě.“
Večer již spokojeně popíjíme místní šampaňské a projíždíme centrem Petrohradu na turistické lodi po uměle zbudovaných kanálech a místy po různých odnožích řeky Něvy a posloucháme naše průvodce: „Petrohrad, město vybudované na deltě řeky Něvy, se spoustou umělých kanálů – Benátky severu“

Další dny již procházíme krásnými Ruskými paláci, nacpanými od spodu až po vrch uměleckými díly všeho druhu (Hermitage, palác Kateřiny Veliké), procházíme nádherně vyzdobenými kostely, většinou zcela nově zrestaurovanými po 2. Světové válce, bojujeme s místní dopravou v podobě nekonečných zácep, každodenních dopravních nehod či přecpaného metra, obdivujeme nekonečnou hloubku místního metra (nejhlubší na světě) a krásu některých stanic, kterou může pražské metro pouze závidět, nasáváme atmosféru socialismu ve vojenském muzeu, či popíjíme ruské pivo a vodku v místních barech a klubech.

Po 4 dnech strávených v Rusku, unaveni kontrasty a absurditou největší země na světě, se vracíme našim autobusem, nacpaným lahvemi vodky a jinými suvenýry zpět, jak říká náš průvodce, „do civilizace“.
Po nesmyslných 2 hodinách čekání na ruské celnici vyřizujeme 10 minut formality na celnici Finské a bereme útokem první bistro po cestě. Děkujeme milým a civilizovaným Finům za civilizované hamburgery, hot-dogy a hranolky za taktéž velmi civilizované, dvojnásobné ceny.
Fotky jsou tady.

Jeden ze sálů v paláci Kateřiny Veliké

Kde končí sranda

Ovšem tohle přestává být jaksi prdel :-(.
Jedu se radči na 4 dny zdekovat do Ruska. Tam snad bude bezpečněji...

Prvních 6 kreditů v kapse!

Je to tady, mám výsledky! A nevypadá to vůbec špatně, posuďte sami, co mi napsal Jari:

"Hi everyone - attached please find the results from the exam, Oct. 23 and also excercises. Those of you have accomplished both parts have also got Final grade. You will see your final grade in your weboodi course summary within week or two.
The final grades are on a high level - thanks to You - it was my pleasure to teach You. All the best!

Jari T."Hmmm, takže 83 bodíků ze 100 to by mělo být asi tak "Béčko". A taky mám takový dojem, že A i B ve Finsku = 1 v Čechách :-)

Zase sám

Tak jsem právě přijel z letiště a je mi přesně tak jak jsem očekával. Nic se mi nechce, pouštím si Rogera Waterse, rozhlížím se po opuštěném a prázdném pokoji, prohlížím si a třídím fotky, piju kafčo a vzpomínám.
Vzpomínám na překrásný týden v Helsinkách, na týden, který jsem strávil s tou nejmilejší osobou, kterou znám, na týden, který právě skončil a na který budu ještě minimálně 2 měsíce vzpomínat.
Ale dost sentimentu! A zpět k mírně sarkastickým a občas drobně zkresleným postřehům z mého studijního pobytu ve Finsku.

Byla sobota 27. října a já jsem se na letišti přivítal po dvou měsících se svou Hankou. Protože už tady nejsem žádný zelenáč, byl jsem na letišti včas a i cesta zpět proběhla bez nejmenších komplikací a podařilo se nám vyhnout všem nástrahám a zákeřnostem HKL tedy místního MHD.
V neděli jsme konečně schválili plán na náš společný týden:
Opustili jsme od záměru vyrazit nočním rychlíkem na sever, protože předpověď počasí byla nekompromisní a také se v neděli nedá v celých Helsinkách sehnat ani kouska chleba, takže by nám bylo bývalo hrozilo hladovění a možné vyhladovění v drsné finské severské přírodě.
Namísto toho jsme na pondělí a úterý vyrazili na dvoudenní výlet do místního Nuksijského národního parku, kde nám bylo umožněno romantické přenocování na břehu jezera, doprovázené vařením kafe na ohni, opékáním buřtíků a nočním krmením myšek naším chlebíkem.
Fotky jsou tady.

Ve středu jsme se nedali odradit 70% možností celodenního deště v Estonském hlavním městě Tallinnu a neohroženě jsme se nalodili do prvního ranního trajektu. Byli jsme odměněni krásným slunečným dnem, v krásném historickém městě, s parádním programem, zakončeným půllitrem místního piva doprovázeným místním národním jídlem za konečně po dvou měsících přijatelné ceny.
Fotky jsou tady.

Další dny jsme již strávili střídavě koukáním z okna na padající vločky sněhu, lenošením, vařením, výlety po Helsinkách, sledováním filmů, hledáním veverek a jinými nenáročnými aktivitami, které člověk provádí, když má čas, chuť, náladu a hlavně… dovolenou!

Myslím, že dneškem mi skončily nejhezčí okamžiky mého pobytu tady ve Finsku.
Ale co ještě jsem nabyl v Laponsku ani v Petrohradu a vůbec, stále se mám na co těšit a vy, pokud vás to baví číst, určitě taky.

První testík

Jak to tady s těma testama vypadá? Můj první test byl z předmětu, kterému říkám reengineering. Ale jinak se jmenuje ICT ENABLED BUSINESS PROCESS DEVELOPMENT.
Byl to úplně super předmět, který mě opravdu hodně bavil a dost zajímal, takže spíš než testu jsem se bál angličtiny. Zakončení předmětu je z půlky z práce, kterou jsem dělal v průběhu semestru a z půlky z výsledku testu. Práci jsem dělal s jedním divným Číňanem, kterého jsem nakonec seřval, trochu jsme se pohádali a už spolu nemluvíme :-( Naší hádku naleznete v sekci pro dlouhou chvíli :-) Mimochodem v sekci pro dlouhou chvíli naleznete i pár jiných třešniček…
Zpět k testu: Každé ráno se na tabuli v hlavní hale napíše čas a místo dnešních testů. Testy se píšou ve velkých místnostech a píše se hodně testů z různých předmětů najednou.
Na test je spousta času. Píše se v časových blocích. Ten můj trval do 9:00 do 13:00. Odevzdat, ale každý může, kdy chce. Bohužel jsem docela potřeboval na záchod, takže jsem to musel trochu zkrátit.
V 10:15 už jsem si to vesele směřoval k záchodům s dobrým pocitem dobře napsaného testu. Později jsem zjistil, že jsem zblbnul jednu otázku, ale mělo by to být v pohodě.
Však uvidíme.

Víkendové učení

Po delší době jsem si konečně našel chvilku na zaznamenání dalších důležitých finských zážitků do mého blogího deníčku.
Mám zkouškové, teda spíš měl jsem! Hurá! Může to znít neuvěřitelně, ale mají tady zkouškové v půlce semestru. Situace se má tak, že tady mají kurzy, které trvají celý semestr nebo půlku semestru a ty co trvají první půlku semestru, se také zakončí v půlce semestru. To také může znamenat, že už jsem v půlce svého pobytu zde. Hurááá! Nebo spíš Ale nééé! Těžko říct, fakt se mi tu líbí, ale jedna věc mi tu opravdu chybí…
Nenene to jsem se spletl, jasně že mnohem víc mi tu chybí něco jiného...

Takže co je nového? Vezmu to popořadě:
Je tu hezky. Přišla vlna překrásného počasí, kdy fakt svítí sluníčko, je překrásně a taky celkem zima. Takže jednoduše klasické předzkouškové a zkouškové období.

Čtvtek: Projel jsem svého bika, ale zapomněl jsem foťák :-(. Proháněl jsem si to po místních poloostrovech, projížděl parky, sledoval ptáky, vyhříval se u moře na sluníčku (na chvíli jsem si sundal rukavice) a tak znáte to.

Pátek: V 17:30, pro rejpaly opakuji: v 17:30, jsem si šel zaběhat na svůj oblíbený poloostrov – běžecká trasa číslo 2. A při té příležitosti jsem vyfotil nějaký ty západy slunce. Pokud jste je ještě neviděli, koukněte se na ně zde.

Sobota: Učení, snaha o doladění běžeckého okruhu číslo 3, ale furt to není ono. Příště už ale budu trasy znalejší…

Neděle: Učební pauza na ostrově Suomenlina. V Helsinkách tady mají ostrov, kam jezdí zadarmo MHD trajekt a ostrov je turisticky velmi zajímavý a vychvalovaný. Je tam stará pevnost, děla, nějaký ty muzea, velký i malý baráky, nějaký ty mosty a cestičky po pobřežních útesech. No prostě procházka jak má být. Mrkněte na fotky.

Pondělí: Drcení.

Úterý: Test, ale to až příště (za snad cca 10 minut).

Hlasování ukončeno :-(

Děkuji 11 odvážlivcům za hlasování v mé anketě. Hlasování bylo před několika dny ukončeno a zde jsou výsledky:Musím uznat, že jste byli úplně vedle! Kolena stále mám, dolar pro štěstí taky, 3€ tady stojí kůrka chleba a než bych dal za pivo 7€ si dám radši vrtat to koleno, takže zbývá?
Ano 5€! Furt ale děs že?

Dvěma výhercům gratuluji. Hodnotné ceny si můžete vyzvednout zítra mezi 10. – 11. hodinou ráno na známé adrese Pohjavedenkatu 4 A 23a, 00980 Helsinki, Finland. Budu se na vás těšit!

Poznámka: V případě nevyzvednutí cen v dohodnutém termínu či nemožnosti prokázat, že správná odpověď byla opravdu vaše odpověď, ceny propadají organizátorovi ankety.

Turku

V sobotu jsme se vydali na jednodenní výlet do finského nejstaršího města Turku. Alex vzal auto a v 9:21 jsme už vesele vyrazili.
Vzdálenost je asi 150km, ale v půli cesty se dálnice jakoby ztrácí, takže cesta trvá asi 2 hodiny.
Turku je bývalým hlavním městem Finska, ale za dob, kdy Finsko náleželo Rusku, bylo hlavní město přesunuto do Helsinek, aby bylo blíž Rusku a dál Švédsku.
V průběhu staletí bylo v Turku pár požárů, takže ze starých staveb se více méně zachovaly jen ty kamenné - katedrála a hrad. Tyto dvě budovy byly dvěma z našich 4 cílů, ale popořadě.
Nejprve jsme se vydali do podzemního archeologického muzea, kde jsme se prošli odkrytým starým městem za doprovodu různých ukázek vykopávek nebo interaktivních audio-video představení. Tohle muzeum bylo vytvořeno s opravdovým citem, aby bylo co možná poučné, ale i zábavné a co možná nejméně nudné. V interaktivních sekcích jsme si zkusili postavit zeď z červených cihliček, či sestavit nádobu z dřevěných dílů, zahrát si středověké stolní hry a vidět počítačovou simulaci starého města.
Následovala návštěva místní katedrály a oběd v místním řetězci fast-food restaurací Hessburger.
Odpoledne jsme se přesunuli do místního hradu, který byl opravdu obrovský a zaměstnal nás na dobré 3 hodiny, kdy jsme procházeli všechny komnaty, věže, místnůstky a temná zákoutí.
Návštěvu Turku jsme zakončili návštěvou známého Marine Forum – muzea loďařství, kde jsme si prošli starou sýpku nacpanou až k prasknutí modely lodí a vším možným s loďmi souvisejícím včetně funkčních periskopů vyvedených na střechu.
Druhá část muzea byla již v hale s opravdovými loděmi. Venkovní lodě v přístavu už byly bohužel zazimované :-(

Z Turku jsme večer ještě popojeli do Naantali – známého sídla Trollů kde jsme si prošli místní zábavní park s různými trollími atrakcemi pro děti.
Pozdě v noci jsme se vrátili zpět do Helsinek, kde jsme si dali jedno vychlazené pivečko a šli jsme spát.
Fotky jsou tady.

Nové kolo

Ve čtvrtek jsem dostal velmi lukrativní nabídku na koupi kola, takže jsem neváhal a odpoledne jsem se již řítil helsinskými močály z místa koupě do místa bydliště.

Za cenu jednodenního nájmu jsem získal opravdového draka. Vzadu sice chybí drát a brzdy spíše než třecí sílou, fungují silou vůle, ale zato obutí je té největší kvality…

Kolo a helsinské močály si můžete prohlédnout zde.

Jinak do sekce pro dlouhou chvíli jsem přidal nějaké další odkazy…

Country, ryba, varhany a ti ostatní...

Není nad to si v pondělí večer skáknout do kina na "Walk the line", poté si ty další dny broukat všechny ty známé ...when its springtime in alaska...I never got over those blue eyes...love, is a burning thing...I went down down down and the flames went higher...
Ve středu koupit čerstvou rybu, vykuchat, nakořenit, ogrilovat, sníst, večer si skáknout do skalního kostela na varhanní koncert a ve čtvrtek si možná zajezdit na kole značky favorit...

Neděle, aneb ZOO, Porvoo a plavání v jeskyni

Včera jsem nějak nestihl slíbený popis rušné neděle, tak to dnes musím napravit.
V sobotu jsme se rozhodli, že vynecháme výlet do Turku, protože v neděli je ve Finsku všude zavřeno, takže program se omezil na dopolední návštěvu zoologické a odpolední návštěvu historického městečka Porva.
Zoologická je tu na ostrově a je menší a chudší než jsme zvyklí z Prahy nebo Dvora Králové. Umístění na ostrově je super díky rozhledům a možnosti vynechat stavbu obvodového zdiva, ale na druhou stranu je do budoucna poněkud limitujícím faktorem pro expanzi a stavbu nových klecí. No ale co jinak? Vyzdvihnul bych dvě atrakce a to akvárko s mravenci, kteří ukusují velké kusy listů a nosí si je do mraveniště a úžasný medvědí výběh s velmi aktivními medvědy. Jinak naprostá klasika.
Mrkněte na fotky.
Po prohlídce zahrady jsme si skočili domů na pizzu, sešli jsme se s klukama z Německa a vyrazili jsme Alexovým autem do Porvoo. Už jsem Vám říkal, že spolubydlící Alex přijel z Rakouska autem, takže občas můžeme podniknout nějaké ty výlety…
Bylo to asi 50km takže 30 minut svěží jízdy po dálnici. V městečku jsme si prošli historickou čtvrť tvořenou malými dřevěnými baráčky a úzkými uličkami a pak jsme si prohlédli řadu červených baráčků u řeky. Fini je před lety natřeli na červeno aby pobavili ruského cara na návštěvě… No abych se přiznal tak to na mě moc historicky nepůsobilo, spíš mě to připomnělo americké prázdniny se štětkou v ruce :-).
Fotky jsou tady.

No a večer jsem si konečně skočil zaplavat. Vstup je tady pro studenty za 2€ takže pohoda a není časově omezen jako v Praze, což je taky fajn. Bazén jsem vůbec nemohl najít, ale pak jsem si všiml díry do skály a po několika schodech jsem už byl v ohromné jeskyni plné lidí a vody.
Prý to při válce používají jako kryt…
Jinak Kristýna Ananasovic napsala článek s hezkými postřehy o Finech. A já jen dodám, že Fini jsou neskuteční mlékaři. Pijí mléko ve velkém množství při jakékoliv příležitosti.
Takže asi tak.

Medvědi hrající si v bazénu

Aktualizace Blogu

Bohužel už je půlnoc, takže nedělní zážitky sem šoupnu až zítra, ale chtěl jsem trochu uvést včerejší změny, které jsem tady provedl.
Určitě jste si všimli, že už vás nevítá nápis na oranžovém pozadí, ale nápis na obrázku na pozadí. Doufám, že se změna líbí a že se to zobrazuje jak má. Pokud ne prosím dejte vědět...
Přidal jsem anketu, takže neváhejte, hlasujte, máte ještě 12 dní do uzavření a vyhodnocení...
Přidal jsem sekci pro dlouhou chvíli, kde budu publikovat co mě napadne. Takže pokud nemáte co dělat, můžete si přečíst můj deník z cest po Americe a moji první práci na předmět "Consumer behavior", která je o studentech a jejich chování :-). Pozor je to v Angličtině. Časem přidám další věci co mě napadnou. Sekci najdete úplně vlevo dole pod nástěnkou.

No a dneska jsem si stihl prohlédnout místní ZOO, vidět druhé nejstarší město Finska Porvoo a jít si zaplavat. Pokud jste zvědavý fotky už jsou ve fotoalbu, popis až zítra...

Jinak pokud se vám líbí fotky z Finska, S Dennisem z Německa jsme "slinkovali" naše Picasy, takže si můžete prohlédnout i jeho Fotky z Finska. Odkaz najdete v mém fotoalbu nebo můžete jít přímo tudy. Na hodně fotkách jsem vidět, takže to stojí určitě za to :-)

Víkendové novinky

Opět jsem tu s dalšími novinkami z Helsinek.
Čtvrtek byl nakonec velmi pracovní den, celkem dost tu pršelo a tak jsem dělal nějakou tu prácičku do školy. Může se to zdát neuvěřitelné, ale za dveřmi mám první zkouškové, takže čas odevzdávání seminárek se už také nezadržitelně blíží.
O to víc jsem si užil pátečního hezkého počasí, kdy jsem se po škole prošel po místním trhu a tržnici. Nejvíce se mi líbily rybí stánky. Je jednoduše úžasné si koupit čerstvou rybu a hned ten samý den si ji zbaštit. Už se těším až to provedu :-).
Mimo jiné se mi podařilo sehnat "Outdoor map of Helsinki" Takže při svých procházkách už nebudu bloudit a třeba si i někdy půjčím kolo a trochu to tu projedu...
Večer jsem si šel zaběhat, zvolil jsem tu nejdelší a nejkrásnější trasu a do bytu jsem se vracel se západem slunce.
Večer jsme si zašli na Jazzový koncert a i když jazz zas tak rád nemám, tenhle koncertík se mi fakt líbil. Bylo to v takovém malém klubíku, muzikanti přímo před námi a předváděli naprosto úžasné výkony. Jediná dvě negativa tohoto koncertu byla, že pianista hrál s takovou vervou, že v půlce koncertu jeho piáno jednoduše kleklo, takže zbyly pouze bicí, kytara a saxofon, ale i tak supr.
No a druhé negativum bylo, že jsem si tam dal pivo, ale pivo to nebylo ledajaké. Bylo to nejdražší pivo v mém životě. A já se vás ptám, kolik si myslíte, že jsem byl ochoten zaplatit za toto pivo? :-)
No a dnes jsem si napekl nějaké to jídlo do zásoby, uklidil si v pokojíku a zašel si se svými přáteli z Německa podívat na Helsinský Olympijský Stadion. V roce 1952 tady totiž byla olympiáda a díky ní vznikl tento obří stadion s vysokou věží, z které je úžasný výhled na celé Helsinki.
Fotky jsou tady.
No a zítra se chystáme do ZOO a poté do historického městečka Porvoo, takže uvidíme jak se to povede...

Domů poletím!!!!

Může se to zdát neuvěřitelné, ale dnes jsem vyměnil 16 hodin v trajektu a dalších 16 hodin v autobuse za 2 hodiny v letadle. Tedy s časovým posunem jen 1 hodinu! Takže I love Finnair, it's the best airline company in the world! Jen těch 20kg zavazadel je "at least deadly". Ale nějak to vyřeším.
Každopádně pro vás z toho vyplývá toto: nečekejte žádné dárky, žádnou finskou vodku, žádné sobí ani losí maso, žádný finský nábytek, keramiku ani bižuterii.
Veškeré vánoční dárky koupím za silnou českou korunu v Čechách, v ušetřeném časovém období 30 hodin, takže i tak se máte na co těšit. :-)

Žvýkačky

Tož nějak se tu nic neděje. Pondělí samostudium, úterý škola, psaní nějaké eseje a odpoledne již pravidelný úterní fotbálek, středa studium a poté zase nějaká ta práce do školy a do práce, no a snad i nějaké to běhání. Zítra by to asi chtělo někam vyrazit. Musím něco vymyslet.
Ale zase na druhou stranu jsem tu objevil jednu dost zásadní věc. A to žvýkačky! Pamatujete si na žluté Airwaves s příchutí Lemon ice? Ty nejlepší žvýkačky na světě? Tak tady nebyli tak hloupí jako u nás a nestáhli je z prodeje, ale namísto toho je tu prodávají v sympatických resealable pytlíčcích po 25 kusech. Takže než pojedu domů, musím za zbylá eura pořídit pořádné zásoby...

Cottage weekend

Jak jsem psal minule, příprava na párty se rozjela už v pátek večer. V naší kuchyni se mísila vůně sladkého pečiva a ostrého čili, které všemožně upravoval spolubydlící z Mexika, a vládla dobrá nálada. Alex se vrátil ze školy pozdě po nějakém náročném testu, tak nakoupil spousty párečků a přípravu nechal až na místo určení.

V sobotu v 10:30 ráno jsme se všichni sešli v centru, naplnili dva velké autobusy a vyrazili jsme. Ze slíbených dvou hodin jízdy se staly hodiny 4, ale po nekonečném bloudění ve Finských lesích jsme konečně dorazili k objektu určenému k demolici. Postelí 30, lidí 100, takže šance jednu získat velmi malá. Ale nevadí, mám spacák, karimatku někde seženu, takže no problem.

Po opravdu dlouho očekávaném obědě si někdo šel zahrát fotbal, někdo se věnoval pozvolnému prozkoumáváním okolí, kocháním se jezerem a povídáním si o čemkoliv s kýmkoliv.

Prostě takový příjemný a pomalý start.

Navázaly finské olympijské hry, které se skládaly z Lovu na soba, sestřelováním polen, hodem Nokia holínkou, hodem Nokia telefonů do Nokia holínky a dalších jednoduchých disciplín.

Následovala příprava na mezinárodní večeři. Kuchyně se stala nejrušnějším místem večera a na stole se začaly kupit dobroty všeho druhu, včetně mého ginger breadu bez gingeru, ale zato se strawberry marmelade a bananas.

Když bylo vše připraveno, tak jsme se na to vrhli jako kobylky a s nacpanými žaludky jsme se začali více věnovat nápojům všeho druhu a činnostem s tím spojených.

O půlnoci jsme se prošli svíčkami osvětlenou stezkou finským lesem za doprovodu zvuků místní fauny a možná i flory. Složili jsme přísahu HSE exchange studenta a sesedli si kolem táboráku, kde se podávala horká čokoláda s mentolem.

Z původně zamýšlené separate sauny – nejprve holky potom kluci, se stala mixed sauna – všichni najednou. Všichni jsme si několikrát skočili do jezera, a když se všichni vyblbli tak jsme se znovu sešli u ohýnku a poopékali nějaké ty buřtíky. Bylo velmi humorné sledovat lidi, kteří opékali poprvé v životě…

No, a protože už téměř začínalo svítat tak ty silnější se odebrali zpět do chaty aby si konečně užili té trošky tance a ostatní, mezi něž jsem patřil i já, se snažili seč mohli najít kousek klidného místečka, které by jim alespoň na těch pár hodin dopřálo kouska klidu a odpočinku.

Já jsem si vybral venkovní přístřešek a nelitoval jsem. Ostatní již většinou tak spokojení nebyli, ale co jak tady říkáme: better luck next time...

Fotky jsou tady