Páteční a sobotní hostina

V pátek jsem se opět vydal na rybí trh, ale tentokrát jsem nešel pro malou rybu jednohubku jen tak pro sebe, ale dostal jsem za úkol „ulovit“ velkou rybu pro celý náš pokoj a ještě Aliciji, sousedku od vedle.
Rybáře jsem zastihl na stejném místě jako vždy a když jsem razantně odmítl jakkoliv naporcované ryby, za chvíli jsem odcházel s 1,3kg lososem a o 10€ lehčí, natěšen na slibnou sobotní hostinu.
Alicja byla kupodivu doma, takže jsem jim nejdříve odvzdušnil radiátory a pak rybě uřízl hlavu, ocas, ploutvičky a rozkrojil jsem jí napůl. Alicja se postarala o nasolení a okořenění a o popis věcí, které se ještě musí koupit.
Spolubydlící Gerardo razantně odmítl Alicjininu nabídku kupovaného desertu, že se potřebuje naučit péct, takže s mojí pomocí upeče něco domácího. Alicja se jen ušklíbla a rybka se šla na balkón uležet.

Gerardo poté vytáhl z lednice týden staré mleté maso a se slovy „I must cook this shit today“ ukazoval prstem na datum „spotřebujte do“. Nejprve to vypadalo na masové kuličky po Finsku, ale pak jsme zjistili, že pokud kuličku hodíme proti zdi, stane se z ní karbanátek – takže karbanátky po Mexicku!

Sobotní hostina, byla ovšem o něčem úplně jiném. Losos, pečený s krémem a pórkem chutnal nepopsatelně a desert v podobě, jak jinak než, perníku byl také absolutně bez chyby. Musím uznat, že Gerardo je výborný žák a Alicja tomu nemohla dlouho uvěřit, natož to skousnout…
Jediné tmavé stránky byla Gerardova, asi hodně silná, bolest hlavy a moje nachlazení, které se vynořilo z čista jasna v pátek večer a Paralen zobu ještě teď.