Zase sám

Tak jsem právě přijel z letiště a je mi přesně tak jak jsem očekával. Nic se mi nechce, pouštím si Rogera Waterse, rozhlížím se po opuštěném a prázdném pokoji, prohlížím si a třídím fotky, piju kafčo a vzpomínám.
Vzpomínám na překrásný týden v Helsinkách, na týden, který jsem strávil s tou nejmilejší osobou, kterou znám, na týden, který právě skončil a na který budu ještě minimálně 2 měsíce vzpomínat.
Ale dost sentimentu! A zpět k mírně sarkastickým a občas drobně zkresleným postřehům z mého studijního pobytu ve Finsku.

Byla sobota 27. října a já jsem se na letišti přivítal po dvou měsících se svou Hankou. Protože už tady nejsem žádný zelenáč, byl jsem na letišti včas a i cesta zpět proběhla bez nejmenších komplikací a podařilo se nám vyhnout všem nástrahám a zákeřnostem HKL tedy místního MHD.
V neděli jsme konečně schválili plán na náš společný týden:
Opustili jsme od záměru vyrazit nočním rychlíkem na sever, protože předpověď počasí byla nekompromisní a také se v neděli nedá v celých Helsinkách sehnat ani kouska chleba, takže by nám bylo bývalo hrozilo hladovění a možné vyhladovění v drsné finské severské přírodě.
Namísto toho jsme na pondělí a úterý vyrazili na dvoudenní výlet do místního Nuksijského národního parku, kde nám bylo umožněno romantické přenocování na břehu jezera, doprovázené vařením kafe na ohni, opékáním buřtíků a nočním krmením myšek naším chlebíkem.
Fotky jsou tady.

Ve středu jsme se nedali odradit 70% možností celodenního deště v Estonském hlavním městě Tallinnu a neohroženě jsme se nalodili do prvního ranního trajektu. Byli jsme odměněni krásným slunečným dnem, v krásném historickém městě, s parádním programem, zakončeným půllitrem místního piva doprovázeným místním národním jídlem za konečně po dvou měsících přijatelné ceny.
Fotky jsou tady.

Další dny jsme již strávili střídavě koukáním z okna na padající vločky sněhu, lenošením, vařením, výlety po Helsinkách, sledováním filmů, hledáním veverek a jinými nenáročnými aktivitami, které člověk provádí, když má čas, chuť, náladu a hlavně… dovolenou!

Myslím, že dneškem mi skončily nejhezčí okamžiky mého pobytu tady ve Finsku.
Ale co ještě jsem nabyl v Laponsku ani v Petrohradu a vůbec, stále se mám na co těšit a vy, pokud vás to baví číst, určitě taky.