Rusko

Výlet do Ruska začal přesně podle očekávání. Překročili jsme Finskou celnici (10 minut) Projeli kolem v dáli mizícím plotu s ostnatým drátem a strávili 1,5 hod. na ruské celnici. Pak už jsme byli v Rusku. Silnice se zúžila a začala drncat a kvalita baráků, které míjíme, taky radikálně poklesla. Cena benzínu ve městě Viborg, které dříve patřilo Finsku, také drasticky klesla. Z 1,3€ za litr na asi 18 rublů za litr. Takže asi tak 2x. Vzhled města: typické finské město, jen s tím rozdílem, že tak minimálně 5O let tam nikdo nic neopravil. Takže mírně vybydlené.

Po dalších několika hodinách mírného drncání konečně St. Petersburg. Tedy Petrohrad. Město nás přivítalo moderním sídlištěm, o kterém se může Praze jen zdát. Vysoké, ohromné domy, postavené ve stylu moderní architektury. Praktické tvary a barvy, prostě nádhera. Radost v takovém paneláku bydlet.
Vjíždíme do centra. Průvodce varuje: „ doprava v centru města je jedním z největších problémů“ Po hodinovém přejezdu 300 metrového mostu dáváme za pravdu.
Ubytováváme se v hotelu Moskva. Je to moderní, ohromný hotel. Pokoje jsou po dvou, vybavené koupelnou, televizí a ledničkou. Velmi příjemné, moderní a komfortní. Napouštím si vanu teplé vody a při pohledu na nažloutlou tekutinu vzpomínám na další varování našeho průvodce: „voda v Petrohradu není pitná. Můžete se mýt, ale nepít! Kupte si vodu v krámě.“
Večer již spokojeně popíjíme místní šampaňské a projíždíme centrem Petrohradu na turistické lodi po uměle zbudovaných kanálech a místy po různých odnožích řeky Něvy a posloucháme naše průvodce: „Petrohrad, město vybudované na deltě řeky Něvy, se spoustou umělých kanálů – Benátky severu“

Další dny již procházíme krásnými Ruskými paláci, nacpanými od spodu až po vrch uměleckými díly všeho druhu (Hermitage, palác Kateřiny Veliké), procházíme nádherně vyzdobenými kostely, většinou zcela nově zrestaurovanými po 2. Světové válce, bojujeme s místní dopravou v podobě nekonečných zácep, každodenních dopravních nehod či přecpaného metra, obdivujeme nekonečnou hloubku místního metra (nejhlubší na světě) a krásu některých stanic, kterou může pražské metro pouze závidět, nasáváme atmosféru socialismu ve vojenském muzeu, či popíjíme ruské pivo a vodku v místních barech a klubech.

Po 4 dnech strávených v Rusku, unaveni kontrasty a absurditou největší země na světě, se vracíme našim autobusem, nacpaným lahvemi vodky a jinými suvenýry zpět, jak říká náš průvodce, „do civilizace“.
Po nesmyslných 2 hodinách čekání na ruské celnici vyřizujeme 10 minut formality na celnici Finské a bereme útokem první bistro po cestě. Děkujeme milým a civilizovaným Finům za civilizované hamburgery, hot-dogy a hranolky za taktéž velmi civilizované, dvojnásobné ceny.
Fotky jsou tady.

Jeden ze sálů v paláci Kateřiny Veliké