Cottage weekend

Jak jsem psal minule, příprava na párty se rozjela už v pátek večer. V naší kuchyni se mísila vůně sladkého pečiva a ostrého čili, které všemožně upravoval spolubydlící z Mexika, a vládla dobrá nálada. Alex se vrátil ze školy pozdě po nějakém náročném testu, tak nakoupil spousty párečků a přípravu nechal až na místo určení.

V sobotu v 10:30 ráno jsme se všichni sešli v centru, naplnili dva velké autobusy a vyrazili jsme. Ze slíbených dvou hodin jízdy se staly hodiny 4, ale po nekonečném bloudění ve Finských lesích jsme konečně dorazili k objektu určenému k demolici. Postelí 30, lidí 100, takže šance jednu získat velmi malá. Ale nevadí, mám spacák, karimatku někde seženu, takže no problem.

Po opravdu dlouho očekávaném obědě si někdo šel zahrát fotbal, někdo se věnoval pozvolnému prozkoumáváním okolí, kocháním se jezerem a povídáním si o čemkoliv s kýmkoliv.

Prostě takový příjemný a pomalý start.

Navázaly finské olympijské hry, které se skládaly z Lovu na soba, sestřelováním polen, hodem Nokia holínkou, hodem Nokia telefonů do Nokia holínky a dalších jednoduchých disciplín.

Následovala příprava na mezinárodní večeři. Kuchyně se stala nejrušnějším místem večera a na stole se začaly kupit dobroty všeho druhu, včetně mého ginger breadu bez gingeru, ale zato se strawberry marmelade a bananas.

Když bylo vše připraveno, tak jsme se na to vrhli jako kobylky a s nacpanými žaludky jsme se začali více věnovat nápojům všeho druhu a činnostem s tím spojených.

O půlnoci jsme se prošli svíčkami osvětlenou stezkou finským lesem za doprovodu zvuků místní fauny a možná i flory. Složili jsme přísahu HSE exchange studenta a sesedli si kolem táboráku, kde se podávala horká čokoláda s mentolem.

Z původně zamýšlené separate sauny – nejprve holky potom kluci, se stala mixed sauna – všichni najednou. Všichni jsme si několikrát skočili do jezera, a když se všichni vyblbli tak jsme se znovu sešli u ohýnku a poopékali nějaké ty buřtíky. Bylo velmi humorné sledovat lidi, kteří opékali poprvé v životě…

No, a protože už téměř začínalo svítat tak ty silnější se odebrali zpět do chaty aby si konečně užili té trošky tance a ostatní, mezi něž jsem patřil i já, se snažili seč mohli najít kousek klidného místečka, které by jim alespoň na těch pár hodin dopřálo kouska klidu a odpočinku.

Já jsem si vybral venkovní přístřešek a nelitoval jsem. Ostatní již většinou tak spokojení nebyli, ale co jak tady říkáme: better luck next time...

Fotky jsou tady