První den

Čím začít? Snad tím, že nějak nestíhám! I když to možná zní neuvěřitelně, uprostřed mého pokoje se stále ještě válí ten ohromný kufr a je stále plný věcí. Ale mám předsevzetí, že ho dneska určitě vybalim...

A jak to tady teda vypadá?

Škola vypadá úplně stejně jako ta naše v Praze teda jako stará budova naší školy v Praze. Stejně pusté bílé chodby, spousta pater, spousta dveří, chodby úzké, chodby široké. K Rajské budově to má celkem daleku, ale je tu pár věcí, ke kterým má zase ta naše VŠE daleko.

První den byl přesně takový jaké první dny bývají – spousta čekání a přešlapování, nasávání nových informací a poté lítání po úřadech a to ať už školních tak městských. Po úvodním seznámení se školou a našimi tutory atd. Jsme poprvé okusili krásy místních menz, tedy kafetérií jak tady tomu po English říkají.

Musím uznat, že se mi asi zpátky do Sodexha chtit nebude. Mají tu úplně jednoduchý systém, kdy si každý student vezme tác, příbor, dva talíře a skleničku a u pultu si sám nandá jídlo, salát a naplní skleničku. Poté se stačí přesunout ke kase, zaplatit 1,65EUR a je to. Porce nikdo neřeší. Takže to je asi to jediné, co je tady levnější než doma. Pokud bych si totiž na VŠE bral ke každému jídlu salát, bude cena naprosto stejná, ale ta kvalita a množství… :-)

Bohužel nevaří večeře, ale zato dělají snídaně. Sakra mám obrácené preference.

No ale zpět k prvnímu dnu. Po obědě jsme se naučili používat WebOodi, tedy místní informační systém. Bylo to věru jednoduché, protože postrádá veškeré funkce. Když jsem si zaregistroval všechny požadované předměty, zamáčkl jsem slzu při vzpomínce na grafické výstupy, které poskytuje nadupaný wrzclnt – tedy informační systém na VŠE (made in dos:) a místo tisku přehledného týdenního rozpisu jsem vytáhl tužku a papír a začal kreslit…

Pak už jen stačilo získat tenhle dokument tady, tenhle dát zas tam a tady ten zase vrátit sem a v 18:00 se slzami štěstí v očích jsem už seděl v zasedačce místní studentské unie – tedy KY unie. Jedl jsem nějaké ty místní speciality a v kapse mě hřála zbrusu nová tramvajenka, která mě za 150EUR poskytne po celou dobu mého pobytu neomezené možnosti používání místního MHD.

Idyličnost „welcome eveningu“ kazí snad jen má angličtina, která je dost špatná, ale proto jsem tady – aby se zlepšila, takže dělám, co můžu. Moc dlouho se mi pařit nechtělo, takže na rozdíl od mého spolubydlícího, který se vrátil až druhý den v poledne jsem já šel spát už v 1 ráno s vědomým, že v 8 hodin ráno budu mít svou první přednášku…